Jaroš po výstupu na Lhoce: Bylo to utrpení, ale jsem nadšený

Jaroš netajil, že mu dal výstup na Lhoce zabrat. "Nebyla to žádná radost, jen utrpení. Ale když se to nakonec zadařilo, tak tam samozřejmě bylo i nadšení," řekl Českému rozhlasu horolezec z Nového Města na Moravě, který výstup na Lhoce zahájil ve čtvrtek v šest hodin ráno místního času.

Předtím si už pohrával s myšlenkou, že kvůli nepříznivému počasí se k vrcholu nevydá a zahájí sestup ze čtvrtého výškového tábora. "Ale podíval jsem se na hodinky, bylo šest hodin. Tak jsem vylezl ven a říkám si: kurňa, že bych to náhodou ještě zkusil? Nechtělo se mi to po dvou měsících zabalit a třeba za rok, dva nebo tři se sem zase vracet," popisoval své vnitřní dilema Jaroš, který lezl sólovýstupem.

Ve čtvrtém táboře už ale déle čekat nemohl, protože mu docházely zásoby jídla a pití. "Probíral jsem všechny alternativy. Ale třeba na Kančedženze se mi také první pokus nepovedl a druhý den jsem byl úspěšný. Teď jsem si řekl, že to také zkusím a uvidím, kam dojdu," řekl Jaroš, jehož situaci zkomplikovaly velké přívaly sněhu v závěrečném úseku, kterým horolezci míří na Lhoce.

Když se blížil k vrcholu, vzájemně si vypomohl se skupinou šerpů, kteří doprovázeli jinou skupinu horolezců. "Pomáhal jsem jim fixovat lana a pak jsem se trápil sto metrů za nima. Oni lezli s kyslíkem, jako celá skupina, co byla na hoře se mnou. Bylo to peklo, moc to neubývalo. Počítal jsem pokaždé deset kroků a pak padesát nádechů, abych mohl vůbec udělat další pohyb," uvedl Jaroš.

Na vrcholu hory byl sám, protože skupina horolezců před ním, spoléhající na kyslíkové přístroje, už byla na cestě dolů. Jaroš dobyl vysněnou kótu ve čtyři hodiny odpoledne místního času, pomohlo mu i to, že v závěrečné části výstupu mu přálo počasí. "Vyšlo to skvěle, jsem rád, že jsem to tak trefil. Na vrcholu jsem nafotil Everest, Manaslu a Kančendžengu. Bylo vidět, že dole pod pěti tisíci metry jsou mraky a prší," uvedl Jaroš. Během dneška by měl dorazit do základního tábora.

Autor: ČTK
www.ctk.cz