"Černý panter" Eusébio žije fotbalem i na prahu sedmdesátky

Dvojnásobný držitel Zlaté kopačky pro nejlepšího kanonýra evropských lig pomohl Benfice k 11 domácím titulům i triumfu v PMEZ v roce 1962, kdy dvěma góly rozhodl finále s Realem Madrid. Za "Orly" nastřílel celkem 638 gólů v 614 zápasech, dalších 41 jich přidal v 64 startech za reprezentaci.

Tu v roce 1966 dovedl až k bronzu z mistrovství světa v Anglii, kde se stal s devíti trefami nejlepším střelcem turnaje. Zazářil hlavně ve čtvrtfinále proti KLDR, v němž za stavu 0:3 čtyřmi trefami sám obrátil skóre.

"Eusébio je v našem sportu gigantem. Během své kariéry rozvinul na hřišti i mimo něj hodnoty jako sebeobětování, fair play a úctu. To všechno z něj dělá příklad pro další generace," připomněl další Eusébiovy přednosti předseda UEFA Michel Platini, když legendárnímu Portugalci před časem předával Prezidentskou cenu.

Rodák z dnešního Maputa, hlavního města Mosambiku, jenž byl tehdy portugalskou kolonií, vyrůstal v chudém prostředí a s fotbalem začal v místním Sportingu. Ten byl sice "farmářským" celkem stejnojmenného lisabonského klubu, avšak v souboji o talentovaného útočníka nakonec uspěli funkcionáři konkurenční Benfiky. Bohatě se jim vyplatilo, že zpočátku museli svůj nejnovější úlovek skrývat, aby se ho nakonec přece jen nezmocnil Sporting.

Při své premiéře v dresu Benfiky v květnu 1961 se Eusébio uvedl hattrickem a brzy se vypracoval v největší hvězdu týmu, který se během šesti let čtyřikrát probojoval do finále PMEZ. Sedmkrát se stal nejlepším střelcem portugalské ligy, jež mu sice brzy začala být malá, ale "Orli" nechtěli o prodeji svého klenotu ani slyšet. Na poslední chvíli sešlo i z jeho přestupu do Interu Milán, který "Černému panterovi" nabízel na tehdejší poměry úchvatnou částku tří milionů dolarů.

Nakonec mohl z Benfiky odejít až v roce 1975, kdy už měl svá nejlepší léta za sebou a navíc ho trápila různá zranění. Prošel několika severoamerickými kluby, dvakrát se nakrátko vrátil do Portugalska, než v roce 1979 definitivně pověsil kopačky na hřebík. U fotbalu však zůstal i po ukončení kariéry, ať už jako trenér mládežnických celků Benfiky, člen vedení klubu svého srdce nebo prostě jako propagátor fotbalu.

Loni nemohl vítěz ankety o nejlepšího portugalského fotbalistu století chybět na oslavách osmdesátin svého někdejšího protihráče a přítele Josefa Masopusta. Nedávno musel být opakovaně hospitalizován, neboť mu náročné cestování mezi Mosambikem, Portugalskem a Brazílií způsobilo zdravotní problémy, teď už ale znovu spřádá fotbalové plány.

"Pokud bůh dá, budu poblíž našeho národního mužstva. Za pár měsíců máme přece mistrovství Evropy. A nemůžu zapomenout na svůj klub - vím, že to bude těžké, ale věřím, že Benfica bude mistrem," připomněl Eusébio svoje dvě velké lásky.

Autor: ČTK
www.ctk.cz