Krátká hra

V samém úvodu bychom si ale měli říci, jak důležitá je pro výsledek krátká hra. Představme si dva hráče. Jeden z nich je výborný svými dlouhými ranami, ale u jamkovitě a na něm samém se mu vůbec nedaří. Druhý hráč bude jednoznačně úspěšnější. Je to proto, že krátká hra nám tvoří až 70% hry. Výsledek nám tedy ovlivní mnohem více, než rány dlouhé. Proto bychom neměli cvičení krátké hry podceňovat a její technice bychom měli věnovat stejně intenzivně, jako švihu. Při krátké hře je potřeba i cit pro míč, který lze neustále zlepšovat. Je proto vhodné krátkou hru cvičit často a pravidelně. Při delších přestávkách totiž hrozí, že se cit na míč vytratí.

Chip - držení hole, základní postoj, pozice míče

Smyslem tohoto úderu je míč ležící u jamkovitě co nejpřesněji přihrát k jamce. U čipu je letová dráha míče nízká. Míč necháváme rolovat (dobíhat). Dráha letu míče je vždy kratší, než dráha doběhu. Tento úder je technicky nejméně náročný.

Při oslovení míče zaujmeme trochu užší postoj než u dlouhé rány. Stojíme i blíže u míče a pozice těla je trochu otevřená. To znamená, že spojnice chodidel není rovnoběžná s cílovou čárou:

Pozice míče je též více vpravo:

Váha těla je asi ze 60-70% na levé noze. Držení hole je kratší - ruce jsou proto trochu níž než při oslovení míče u dlouhé rány a jsou také před míčem. To znamená, že z čelního pohledu má hráč hůl v jedné linii s levou paží. Horní konec rukojeti nám pak ukazuje vlevo vedle těla:

Celou touto přípravou sledujeme jeden cíl - abychom udeřili míč ještě při pohybu hlavy hole směrem dolů a dopředu. To nám ovlivní letovou dráhu míče, která tak zůstane nízká. Pro čipování můžeme použít více holí. Je možné stejně tak dobře míč přihrát holí č.6, jako č.9, nebo použít pitchingwedge (PW). Platí však, že čím větší sklon úderové plochy hole použijeme (jako mají PW a SW), tím je úder riskantnější. Osobně bych proto doporučoval některou z holí č. 7, 8 nebo 9.

Autor: Jiří Seifert