Ne, že bych si písně Aleše Brichty pobrukoval každou volnou chvíli. Ale melodie té, která se jmenuje stejně tak, jak zní titulek tohoto článku, se mi vrací v posledních dnech do hlavy poměrně často. A počítám, že u fanoušků Bohemians 1905 to bude podobné. Podle všeho jejich milovaný Ďolíček počítá poslední měsíce své existence. Posvátné místo víry v klokana bude zanedlouho vymazáno z mapy.

Ekonomika je neúprosná. Stadion nepatří fotbalovému klubu, Bohemians 1905, Sňozík a spol. jsou v Ďolíčku v nájmu a sami nemají prostředky na nutnou rekonstrukci včetně vyhřívaného trávníku. Jenomže to zároveň znamená nemožnost hrát na někdejším stadionu Jiřího Dannera profesionální fotbal. Takže vršovičtí Bohemians musejí volit, jestli hrát ligu, anebo v Ďolíčku. Ale vlastně ani nemusejí. Tuhle záležitost za ně vyřešili jiní. Ti, které zajímá pozemek, na němž stadion stojí a mají prsty v developerském projektu na místě zmiňovaného stánku. Po Vršovicích se šíří zprávy o tom, že hlavními hráči a hybateli děje jsou někteří pracovníci magistrátu a komunální politici z „desítky“. Chtějí si pohlídat, aby si ze zakázky sami utrhli pořádně tučné sousto a stavět mohly spřízněné firmy. Koho něco takového může v pražské politice, prolezlé korupcí, překvapit? Možná tak Neználka či Mirka Dušína. Ve hře jsou minimálně stamiliony korun, ale spíš o něco víc. A tak se člověk těžko může divit, že současný majitel pozemek pod stadionem milerád prodá. Stěhování zelenobílého lidu vršovického o dvě tramvajové zastávky dál bude určitě bolet. Fanoušci se bouří, jenomže situace asi nemá jiné řešení. Nadšení nebudou ani slávisté, jenže nemají moc co mluvit do toho, jestli s nimi bude někdo Eden sdílet. I oni jsou jen nájemníky a majitel stadionu si rád nechá zaplatit i od dalšího klubu. I mně bude Ďolíček velmi chybět. Zažil jsem na jeho tribunách spoustu těžko zapomenutelných chvil ať už jako divák, nebo jako novinář. Za pár dní budu komentovat zápas Bohemians 1905 s Baníkem Ostrava a bude to asi velká nálož nostalgie – můj poslední přenos z historického místa. Počítám, že fanoušci Bohemky, stejně jako bývalí hráči, nebudou mít při loučení s Ďolíčkem daleko k slzám. Ale měl bych pro ně jednu radu, jakkoliv půjde o smutné stěhování. Něco podobného zažil nedávno slavný Arsenal. Z mého pohledu naprosto fantastický stadion, stařičké Highbury, doslova prosycené historií, muselo ustoupit. Už přestalo vyhovovat. Dnes na jeho někdejší ploše stojí nové domy a hraje se na moderním stadionu. Jasně, vršovičtí fanoušci nebudou mít vyloženě svůj stánek a nějaký čas se budou asi cítit jako na návštěvě. Ale fandí přece klubu, svým miláčkům, tak by je měli následovat. Vždyť i pro ně to bude těžké, tak by je v tom neměli nechat.

Sport fotbal Bosák

Reklama