Už to tak bývá. Během jednoho víkendu se na hřišti potkají čtyři vedoucí ligové týmy a logicky se čeká, že k vidění bude dobrý a pokud možno atraktivní fotbal. To se tentokráte nestalo. V duelech v Plzni a v Liberci se hrálo s nasazením, takticky na výši, ale spíše se bojovalo, než aby se předváděl koukatelný fotbal.

Předpokládal jsem, že Mladá Boleslav ukáže v Doosan aréně svojí obvyklou letošní tvář. Tady hru dopředu bez bázně a hany. Co jiného také očekávat od mužstva s největším počtem nastřílených gólů. Jenže středočeský tým se soustředil na pevnou obranu a spoléhal na eventuální brejky. Pravda, dvakrát se narodila velká šance hostí, ale v obou případech skvěle zasáhl Matúš Kozáčik. Jinak toho Jarolímovi hoši v ofenzívě moc neukázali. Těžko říci, jak by to vypadalo, kdyby svalové potíže při rozcvičce neposadily na lavičku Milana Baroše. Trochu zkušenosti by se asi hodilo. Ale ani plzeňští nezasypali Jana Šedu přívalem střel. Jejich hře poněkud chyběla invence, nakonec rozhodla akce klasického stylu Viktorie, na jejímž konci stál pochopitelně Michal Ďuriš. Velkým pozitivem pro Viktorii se jeví výkony mladé stoperské dvojice Hejda- Baránek. Neudělali žádnou zásadní chybu, poradili si s Magerou, zápas zvládli velmi dobře. Pokud jim to vydrží, bude to mít Procházka s návratem hodně složité. Poslední měsíce se mu nedařilo, ať už v ligovém nebo reprezentačním dresu a logicky se posunul na lavičku. Totéž postihlo i Rajtorala, jehož záskok Matějů odvedl velmi kvalitní práci v Ostravě i proti Mladé Boleslavi. Skaláka k ničemu nepustil a má našlápnuto zůstat v základní sestavě natrvalo. Možná jsme viděli nejbližší plzeňskou budoucnost. V Liberci se na těžkém terénu válčilo. Tvrdost, důraz, fauly – to platilo pro domácí i pro sparťany. Trenér Trpišovský trpěl výraznou nouzí, co se použitelných hráčů týkalo. Tak sáhl do klobouku a vytáhl k prvnímu zápasu v kariéře Ondřeje Machuču, ročník 1996 – stejně jako Matějů. A rozhodně nepropadl, spíše naopak. Mohl se radovat z vítězství, na němž měl výrazný podíl. Sparťané museli být smutní. Většinu zápasu měli převahu, daleko více kontrolovali míč, ale šancí si vypracovali málo. Hráli hodně do šířky, na příliš doteků a s tím si obrana Liberce poradila. I díky tomu, že ve druhé půli po zákroku Bartošáka na Lafatu nepískl sudí Paták penaltu. Trochu paradoxně rozhodl parádní trefou Delarge. Tedy hráč, kterého kabina moc nemusí. Jeho tréninková morálka a snaha zapadnout do týmu je všelijaká, kulantně řečeno. Jenže tentokráte se nasazení afrického útočníka vyplatilo. Zbytek hrací doby se snažili sparťané nějakým způsobem překonat liberecké obranné hradby, leč bezúspěšně. Znovu se potvrdilo, že kondičně jsou na tom hráči Slovanu výborně, je to úplně jiný tým, než jsme znali před rokem. I díky tomu je situace na špičce tabulky hodně zamotaná, což slibuje drama až do konce…

Sport fotbal Bosák

Reklama