Vzpoura klokanů

Bohemians 1905 měli v Mladé Boleslavi velikánskou kliku. Po prvním celkem dobrém poločase se propadli do močálu hluboké defenzívy a odolávali tlaku domácích částečně se štěstím, částečně díky výbornému výkonu gólmana Sňozíka. A také benevolenci sudího, protože zákrok Janeka byl jednoznačně na vyloučení. Jako dárek z nebe navíc přišla už tolikrát zmiňovaná poslední minuta s chybou gólmana Vorla a přesnou ranou Štohanzla. Gól roku už je zřejmě vstřelen. Euforie v Ďolíčku kontrastuje s náladou v Mladé Boleslavi. Dvě porážky v řadě, obě kvůli inkasovanému gólu v posledních vteřinách utkání, to se pochopitelně ani trenérovi, ani vedení klubu vůbec nezamlouvá.

Střížkovští Bohemians měli o něco snadnější úlohu. Narazili na Liberec, který je stále v těžkém pohárovém kómatu po debaklu s Dinamem Bukurešť. Dalo se čekat, že Slovan se bude z téhle potupy dlouho vzpamatovávat. Je otázkou, jestli u tohoto procesu budou i současní trenéři. Ludvík Karl neúspěch těžko skousává. Naopak, střížkovské loučení se Strahovem – tedy velmi pravděpodobně – dopadlo na výbornou. Klub se má stěhovat do Blšan, což je jistě obecně vzato rozumná myšlenka, protože Strahov klubovému fotbalu prostě nesvědčí. Pokud se ale nepletu, blšanský stadionek nesplňuje všechny parametry nutné k prvoligovému čutání. Nevím, jaké jsou dlouhodobé plány majitele Jíchy, ale leccos se proslýchá o kompletní fúzi Bohemians a Blšan ( v současné době krajský přebor). Pokud by se tedy měli Bohemians udržet v lize, zase by situace vyžadovala velké investice a nutně mne napadá otázka, kdo je zaplatí. Možností moc není, že.

Dvě tváře ukázala Sparta v Olomouci. Slušný první poločas, nepochopitelných třicet pět minut poločasu druhého. Těžko mohou letenští bezkrevný výkon ve druhé půli omlouvat únavou z poháru, byť nastoupila tatáž jedenáctka jako proti Mariboru. Olomoučtí také hráli s Evertonem. Bez ohledu na klub, ať už je to Sparta, Slavia či ostatní ligoví příslušníci, s teorií o tom, že čeští hráči jsou unaveni při rytmu neděle středa už po dvou těchto periodách během šesti neděl, se nemohu ztotožnit. Výmluva na něco, co je v normálních fotbalových zemích běžné, ta je směšná. Pokud se hvězdy české ligy necítí na to hrát naplno dvakrát v týdnu, nechť si najdou místo někde v kanceláři nebo u kasy v supermarketu. Profesionál myslí jinak.

Autor: Jaromír Bosák