Hejnové chybělo k bronzu 12 setin

FOTOGALERIE Z ME

Už se viděl v cíli a jak si přebírá zlatou medaili. To se stalo překážkáři Petru Svobodovi ve finále mistrovství Evropy osudným. Chvilková nekoncentrovanost způsobila ve finále závodu na 110 metrů překážek technickou chybu, následovalo zakopnutí a konec nadějí. Šesté místo Svoboda skoro obrečel, mísila se v něm beznaděj, vztek, bezmoc. Do sedmé překážky totiž jasně vedl.

Poprvé v životě cítil, že český sprinter vyhraje mistrovství Evropy. "Nastupoval jsem do finále s tím, že někdo bude na mě hrdý," řekl Svoboda novinářům. "Jenže neudržel jsem hlavu na uzdě," zoufal si.

Jako vždy na velkých závodech v něm "bouchly saze". Atomovka, jak on sám říká. "Během závodu jsem se viděl v cíli. Polilo mě blaho, jenomže najednou jsem se nekoncentroval," přiznal svou chybu. O sedmou překážku totiž zakopl, ta ho rozhodila a v přemíře snahy ztrátu dohnat zakopl i o osmou. Poslední dvě už byla bezmoc.

"Věděl jsem hned, že to je ztracené, padal jsem po hubě," litoval klíčového okamžiku. "Úplně se mi zalily oči. Tohle se mi nepovedlo, přiznávám, pokazil jsem finále mistrovství Evropy," řekl. Rád by své pocity zformuloval, ale neuměl to. "Šťastnej fakt nejsem," řekl. "Prostě to šlo do..." ulevil si.

Podle Svobody dnes nevyhrál nejlepší. "Měl jsem to být já. A je mi jedno, kdo si o tom bude co myslet," prohlásil. Zklamání cítil i vůči svému okolí. K trenérovi, týmu. "Všichni věřili, že medaili budu mít. Někteří říkali, že jsem tutovka. A zase nic," pokrčil rameny.

V hlavě se mu mísily pocity. "Bojím se odsud vylézt," přiznal. Prý podívat se všem do očí. "Až uvidím zprávy v telefonu, každému vysvětlovat, co se stalo. Nejradši bych hned sednul na letadlo a všem se vyhnul obloukem," podotkl.

Sám na sebe ale bude hrdý. Chce, aby ho lidé hodnotili podle výkonů v celé sezoně, nikoli podle jednoho zkaženého závodu. "Jestli mě někdo bude kritizovat za jeden závod, tak ať mi to přijde říct do očí. Já si velice rád poslechnu, že jsem ničema a podobně," prohlásil k možným reakcím fanoušků.

Všem kolem sebe totiž chtěl udělat radost. "Dělám atletiku pro sebe, ale i pro lidi. Když se oni radují, mám taky radost," řekl. Dnes ale v jeho okolí zavládne smutek.

Po necelém roce tréninku je Denisa Rosolová, někdejší dálkařka a vícebojařka, pátou ženou v Evropě v běhu na 400 metrů. V dnešním finále v Barceloně prokázala, že našla v atletice svou disciplínu. I výkon 50,90 sekundy je jen pět setin za jejím osobním rekordem. Proto na její tváři zářil v cíli úsměv, neboť na vítězné trio ruských sprinterek neměla.

"Medaile dnes byly hrozně vysoko," uznala Rosolová. Od kamarádů ale žertem hned slyšela, že jí možná medaile přijde poštou. V narážce na častý doping ruských běžkyň. "Možná už za pár dní," vtipkovala Rosolová. "Jsou někde jinde," prohlásila.

Myslela spíš v cílové rovince na čtvrtou Italku Libanii Grenotovou, ale už neměla síly. "Viděla jsem ji, možná jsem se jí měla chytit trochu dřív," přemítala.

Závod rozběhla skoro ideálně. To se jí letos povedlo jen při osobním rekordu na Zlaté tretře. Svěřenkyně Martiny Blažkové z USK Praha ale dnes cítila v závěru ještě zbytky sil. "Cítila jsem rezervu, mohla jsem to rozběhnout trochu rychleji," našla přece jen chybičku. "Ale jsem moc ráda, protože se mi to letos moc nedařilo rozběhnout dobře," uvedla.

Dnes si atletiku užívala jako nikdy v kariéře. Když přišla na stadion, usmívala se, žertovala. Cítila, že nezklame. "Skvěle jsem se vyspala, vůbec jsem nebyla nervózní, snažila jsem si to pořádně užít," řekla.

Přitom před šampionátem řešila dilema, zda nepoběží raději dvoustovku, na níž také měla limit. "Ale bylo to dobré rozhodnutí, ještě nejsem hotová sprinterka a ztrácím na startech. Na čtvrtce se to ztratí," usmála se.

Čeká ji ještě štafeta a sama běžkyně připustila, že jí ještě zbylo docela hodně sil. "Poběžím určitě, uvidíme, co ostatní holky a hlavně Zuzka," připomněla finalistku závodu na 400 metrů překážek Hejnovou. "Musíme se ale hlavně dostat mezi osmičku do finále," prohlásila před týmovým závodem, který má v sobotu na programu rozběhy.

V závěru si možná sezonu zpestří nějakým závodem ve skoku do dálky, disciplíně, v níž má bronzovou medaili z halového ME v Birminghamu 2007. A možná zkusí také 400 metrů překážek. "Neříkám, že budu běhat jako Zuzka (Hejnová), to bych musela běhat několik let. Možná mi to nepůjde vůbec, i když jsem rychlejší na čtyřstovce," dodala.

Hejnová závod přepálila

Kam přišla, tam slyšela: "Budeš mít medaili!" Nebo: "Kdy máš vyhlášení?" Zuzana Hejnová ale takové otázky bytostně nesnáší. "Není mi to vůbec příjemný a stalo se přesně to, co jsem nechtěla," prohlásila.

V dnešním finále mistrovství Evropy v běhu na 400 metrů překážek měla být papírové jasnou adeptkou na medaili. Vždyť v evropských tabulkách figurovala na druhé pozici a letos prožívala skvělou sezonu. Ale to jsou pouze kdyby. Ani druhý čas kariéry jí na cenný kov nestačil, byla čtvrtá.

"Od začátku jsem říkala, že to bude hodně těžký. Všem jsem říkala, že tam ještě nejsem," vykládala třiadvacetiletá Hejnová, velký talent české atletiky. Vždyť je juniorskou mistryní Evropy a juniorskou vicemistryní světa. Z velkých soutěží v mládežnických kategoriích má na svém kontě celkem pět medailí.

V Barceloně ale měla přijít ta první velká mezi seniory. Doma tlaku Hejnová ještě dokázala čelit, v Barceloně už ne. Všichni o tom mluvili. "Tady to bylo úplně hrozný. Hrozně mi to vadí, nevím, jak si to můžou všichni myslet dopředu," kroutila hlavou finalistka olympiády v Pekingu.

Krátce před finále se dostala ještě do větších kleští. České výpravě se dnes nedařilo, všechny medailové naděje postupně pohasínaly. Hejnová to viděla. Po očku to sledovala při rozcvičování. Bylo na ní, jestli dnešní den pro český tým medailově zachrání. "Věděla jsem to, říkala jsem si, že to musím spravit. Ale ten tlak byl enormní," přiznala.

Ještě není tak zkušenou závodnicí, aby takovou situaci ustála. Věřila sice, že medaili urve, ale chtěla až moc. Rumunka Angela Morosanuová před ní totiž rozběhla závod rychle a Hejnová se nechala unést. "To se mi nestává, takhle to já rozbíhat nemůžu. Byl to ale velký závod a já jsem se nechala vybláznit," přiznala. "Hodně velký to je zklamání," uvedla.

Dnešní porážka jí ale může přinést mnoho zkušeností do budoucna. Musí se naučit čelit tlaku. Třeba jako oštěpařka Barbora Špotáková, u níž se o medaili mluví pořád. "Obdivuju ji," uznala Hejnová. "Třeba se lidi kolem mě z toho poučí, že není nikdy nic jistého. A že tomu, koho se to týká, to vůbec nemusí být příjemné," řekla. Dnešní den pro ni nebyl příjemný po žádné stránce.