Někdo k tomu potřebuje víc odvahy. Ale když se osmělíte, zjistíte, že to zvládnete všude. Stačí respektovat základní odlišnosti pravidel a místní zvyklosti, bude vám stačit k řidičské aklimatizaci pár desítek kilometrů.

Co doporučit? Zapomeňte na to, že jste doma zkušenými řidiči a vžijte se na nějakou chvíli opět do role nováčků. Zde jsou alespoň základní informace k cestování autem v šesti exotických zemích a k tomu pár tipů navíc. TUNISKO Tunisko leží v severovýchodním cípu Afriky, jeho mys Bon dělí od břehů Sicílie jen asi 150 km. Můžeme je navštěvovat nejméně do poloviny listopadu. Teploty jsou mírnější než v létě, ale hotely i restaurace nabízejí výrazné slevy. V tu dobu se dá stále pobývat i na bílých písečných plážích u Středozemního moře. Nejchladněji je v lednu a v únoru, kdy také, snad s výjimkou Djerby, často prší. K cestě zprostředkované cestovní kanceláří nebo agenturou postačuje cestovní pas (musí platit ještě tři měsíce po skončení pobytu), pokud pojedete individuálně nebo chcete z místa pobytu podnikat vyjížďky autem, je nutné vízum. Na silnicích Stejně jako u nás se jezdí vpravo, předjíždí vlevo a na silnicích neoznačených značkami mají přednost vozidla přijíždějící zprava. Specialitou je, že při odbočování vlevo se řidiči řadí do pravého jízdního pruhu nebo k pravému okraji silnice a odbočení mohou dokončit, teprve když mají jistotu, že neohrozí ani vozidla ve svém směru, ani v protisměru. Na jediné rychlostní silnici mezi hlavním městem a Soussa je omezení 110 km/h, jinak stejně jako u nás. Nájem auta je v Tunisku a Maroku tak drahý, že to nízké ceny pohonných hmot nevylepší. Litr bezolovnatého benzinu 95 okt. stojí 600-700 milímů (1 dínár=1000 mílimů=cca 16 Kč), nafty 395 milímů. Co můžete vidět? Tunisko není rozlohou tak velká země, a když se šikovně ubytujete, můžete autem navštívit velkou část jeho nejzajímavějších míst. Z vyhledávaného letoviska Sousse můžete pohodlně navštěvovat cíle v severní polovině Tuniska. Jen nějakých 10 km od Sousse leží historické město Monastir a v severním směru je jen 90 km vzdáleno letovisko Hammamet, proslulé rozlehlými písčitými plážemi, průzračným mořem a zahradami hýřícími barvami. Ještě víc ale přitahují cíle v centrální části Tuniska. Nejblíž je k nim z letovisek tuniské turistické perly, pohádkového slunečného ostrova Djerba. S pevninou jej spojují krátké trajekty (kolem 3 km) a tzv. "Římská cesta" po umělém náspu. Z Djerby můžeme vyjíždět na výlety do okolí jezera Chott Gharsa a největšího solného jezero Afriky Chot El Jerid. Obě jezera leží u okrajů pouště Velký východní Erg, která je okrajovou částí Sahary. V oblasti jsou roztroušena zajímavá městečka a oázy Nefta, Kebili, Douz. Během jednodenního výletu se dají navštívit oázy Chebika, Tamerza a Mides u solného jezera Chott el Gharsa. Do těchto raději vyjeďte jen s vozidlem s pohonem všech kol. Na co se připravit? Je třeba mít na paměti zákaz fotografování jakýchkoli oficiálních objektů, nádraží, letišť i osob v uniformě. Přístup k cizincům je velmi tolerantní, přesto je třeba mít na paměti a respektovat, že je Tunisko muslimskou zemí. To znamená, že např. není vhodné, aby muži navazovali kontakty s dívkami, stejně tak se nehodí, aby ženy nosily příliš úsporné oblečení, zvláště mimo turistické zóny, a ani s alkoholem by se to nemělo přehánět. Tuniské hospůdky jsou spíše čajovnami a kavárnami. Kypí svou ojedinělou atmosférou, ale alkohol se v nich nerozlévá. Je ke koupi jen ve specializovaných státních obchodech a v lepších restauracích. Navzdory této částečné prohibici Tunisko přitom produkuje dobrá vína. MAROKO Pláže s jemným zlatavým pískem a průzračnou vodou, zasněžené vrcholy Vysokého Atlasu (3000-4000 m n. m.), exotika Afriky hned za hranicemi Evropy - pouště, palmové oázy, sultánská města s přepychovými paláci, opevněné berberské vesnice, zahalené postavy žen, hlas muezzinů zvoucích k modlitbám z ochozů minaretů, labyrint uliček v medinách s tisíci krámků a pultíků. Maroko je jedinou exotickou zemí, kam se lze vydat vlastním autem (z Prahy 3100 km). Trajekt přes Gibraltar z Evropy do Afriky trvá asi třičtvrtě hodiny. K pobytu v Maroku na dobu kratší než 90 dnů už od loňska není nutné vízum. Pas musí v okamžiku vstupu na marocké území platit ještě nejméně 6 měsíců. Při cestě vlastním autem řidiči stačí národní řidičský průkaz a obvyklé doklady k vozidlu. Ubytování je velmi snadno dostupné, ceny nízké. Dobře vybavený dvoulůžkový pokoj v hotelu v turisticky atraktivních místě stojí kolem 600 marockých dirhamů (MAD = cca 2,5 Kč), jednodušší pokoj také jen 200 MAD i méně, noc v průměrném kempu pro dva a auto 60 až 80 MAD. Na silnicích Ale jestli vás předchozí odstavec naladil na takovou cestu, další může odradit. S omezeními rychlosti (obce/silnice/dálnice = 40/80/110 km/h) a pravidly jinak obdobnými jako u nás si řidiči hlavu nelámou, nedodržují se ani přednosti v jízdě. Nepříjemné je to zvláště ve městech, kde v tlačenicích dochází k častým nehodám. Vymáhání škody při nezaviněné nehodě je velmi problematické, je nutné uzavřít havarijní pojištění na dobu cesty, jak to umožňují některé pojišťovny. Hustší síť značkových servisů je jen pro francouzské vozy (hlavně Renault) a Mercedes. Bezpečnější je auto si půjčit - samozřejmě rovněž s pojištěním. Stav hlavních silnic a dálnic je dobrý, na vedlejších silnicích většinou chybí značení latinským písmem. Cena bezolovnatého benzinu (95 oktanů) kolem 10 MAD, nafty 6,20 MAD. Při návratu se vyplatí natankovat benzin (méně naftu) v bezcelním pásmu v Ceutě - benzin 0,65 EUR, nafta 0,616 EUR. Co můžete autem navštívit? Dobrým tipem pro leckoho může být přicestovat letadlem na sever Maroka, např. na mezinárodní letiště v Tangeru, půjčit si tam auto a vydat se po trase Fés - Meknés - hlavní město Rabat - královské město Marrákeš - Agadir. Uvidíte na ní všechno, co je k poznání Maroka třeba, měří ovšem asi 1150 km. Zpátky při pobřeží je to kratší - 870 km. Možná vás napadne půjčit si auto na jihu Španělska, kde je pronájem mnohem levnější, ale to nejde! Evropské půjčovny dovolují cestovat se svými vozy jen po Evropě. Cílem pobytových zájezdů organizovaných českými cestovními kancelářemi je nejčastěji Agadir, jedno z nejkrásnějších letovisek u Atlantiku, ve kterém lze trávit dovolenou i v zimě (slunečno, až 28 st. C.). Odtud se můžete s půjčeným autem vydat po úzkých asfaltových silnicích přes hornaté vnitrozemí do Tafraoute, městečka se zvláštní růžovou a okrovou barvou nízkých domů ve skalách z růžové žuly, a oklikou zpět k pobřeží do Tiznitu proslaveného v minulosti tzv. Modrým pramenem. Ten bohužel v posledních letech vysychá a turisty přitahují hlavně místní sobotní trhy, jejichž hlavním artiklem jsou stříbrné šperky vyráběné Berbery v poušti. Okruh přes Tafraoute a Tiznit měří asi 340 kilometrů. Z Agadiru je blízko také do přírodního parku Sous Massa, v ústí řek Oued Sous a Oued Massa, ale tam se může jen ve vozidle s řidičem od místní cestovní agentury. Na co se v Maroku připravit? Z pohledu většiny Evropanů na nepořádek i špínu v ulicích, na pestře oděné prodavače vody, kteří čepují vodu z měchů do kelímků (za bakšiš vám postojí pro fotku, ale vodu kupujte jen balenou). Stejně jako v jiných muslimských zemích nelze beztrestně nahlížet do mešit, s výjimkou pláží je nevhodné sporé oblečení, zejména žen. Alkohol koupíte jen v lepších restauracích, barech a hotelech. Kdykoli budete cokoli potřebovat, poradit, pomoci, vždy sáhněte do kapsy pro pár drobných na bakšiš (většinou stačí 2-5 dirhamů). Domluvíte se francouzsky, ale i anglicky. Připravte se na mnoho lidí, kteří se vám budou snažit něco prodat, nabídnout nějakou službu a nedají se jen tak odradit. Na tržišti to bez smlouvání nejde. Skutečná cena je proti navržené poloviční i třetinová. Vynikající a levná je marocká kuchyně. Ceny v restauracích jsou asi stejné jako u nás, nebo nižší. Národním jídlem je směs masa a zeleniny tajine a nápojem mátový čaj (odmítnout pozvání na něj je velká nezdvořilost). EGYPT Egyptské vízum mohou občané ČR získat nejen na egyptském velvyslanectví v Praze, ale i po příletu na mezinárodní letiště v Káhiře, Alexandrii, Hurghadě, Luxoru. Pas musí v tu chvíli platit ještě nejméně šest měsíců. Už při prvním pohledu na mapu napadne každého, jak by bylo zajímavé cestovat autem od nilské delty, Alexandrie a Káhiry dál na jih zelenou krajinou u Nilu (víno, bavlna, datle, fíky, kokosy, pomeranče, banány atd., sklízí se třikrát do roka) kolem pyramid v Gíze, přes Luxor a kolem kolosů a sfing v Karnaku přes Údolí králů a Údolí královen k chrámu Philae u Asuánu. Celkem přirozeně byste pak zamířili k nádherným plážím Rudého moře. Na kratší a méně náročné cesty byste se mohli vydat z oblíbených letovisek Hurghada nebo Al Qussair (nejvhodnější čas pobytu je v zimě, kdy je v Hurghadě průměrná denní teplota 26 stupňů Celsia, teplota vody 23 stupňů). Egypt je levný, dvoulůžkový pokoj v hotelu se dá pořídit od 200 Kč, večeře v restauraci za 100-150 Kč. Půjčit si auto? To samozřejmě není problém, ale je tu jiný háček. Kvůli útokům teroristů na zahraniční turisty v posledních letech přijala egyptská vláda opatření, podle kterého můžete v nejzajímavější části Egypta jezdit jen v konvojích s ozbrojeným doprovodem. Konvoje jezdí na trasách Luxor - Dendera - Abydos, Asuán - Luxor a zpět, Luxor - Hurghada a zpět. Kdo zde chce cestovat autem, musí se do konvojů přihlásit a nemůže tedy ani podle svých představ zastavovat (týká se i turistických autokarů). Sinaji je vůbec lépe se vyhnout. Otázka je, zda omezení nepřekousnout - nikde snad už není levnější benzin než v Egyptě (1 litr = 6,80 Kč). THAJSKO Thajsko, tropická země hor, džunglí, průzračného moře a mnoha divů přírody i zajímavé architektury, patří k oblíbeným cílům českých turistů, kteří si chtějí zkrátit zimu kouskem léta. V Thajsku se střídají tři období - horké, chladné a období dešťů. Nejvhodnější dobou pro návštěvu Thajska je "chladné" období od listopadu do února, které přináší teploty odpovídající našemu létu. Méně příjemná je vysoká vlhkost vzduchu, která se podle období a místa pohybuje od 66 do 82%. K cestě do Thajska je nutné vízum, které získáte na thajském velvyslanectví v Praze. Potřebujete k němu barevnou fotografii a pas, který musí platit ještě nejméně šest měsíců od okamžiku vstupu do Thajska, donedávna byla požadována i kopie letenky. Vízum bohužel nelze vyřídit během jednoho dne. Platí pak tři měsíce od data vydání. Vízum platné pouze 15 dní (visa on arrival) můžete získat po příletu do Thajska na mezinárodních letištích a některých dalších místech. Pokud dobu platnosti víza překročíte, platíte pokutu 500 thajských bahtů (asi 300 Kč) za každý den, celková částka však nesmí přesáhnout 20.000 THB. Možnosti a ceny Máte-li v plánu cestovat po zemi autem, je vhodné využít nabídek cestovních kanceláří k individuální turistice a zaplatit si jen ubytování (stejně i v dalších uvedených zemích). Zajistíte-li si letenky v dostatečném předstihu, můžete všechno sladit tak, aby vám zbylo několik dní na cestování autem. Nabídka ubytování je velká, ceny za noc se v Thajsku pohybují od 100 Kč za osobu a noc v penzionu (guesthouse), 400 až 1000 Kč za bungalov po 5000 a víc ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Cena letenky Praha - Bangkok včetně zpáteční cesty a všech poplatků může být například s mezipřistáním v Kyjevě kolem 19.000 Kč. Z Bangkoku lze pokračovat čistými a levnými thajskými vlaky, v nichž má i cestující ve 3. třídě automaticky místenku. Druhou třídou s lehátkem se např. přes noc dostanete z Bangkoku do Trangu blízko Krabi (asi 900 km) v přepočtu za 400 Kč. Pronájem vozidla, předpisy Při půjčování auta dejte pozor, aby v ceně vždy bylo úplné pojištění osob a vozidla. Protože v Thajsku neexistuje povinné ručení, odnese nehodu obvykle cizinec. Nedoporučuje se proto pronajímat auta u drobných provozovatelů. Spokojí se obvykle s českým řidičským průkazem a vozidlo u nich můžete získat o dost levněji, ale většinou bez pojištění. Na kratší vzdálenosti se vyplatí motocykly a skútry, které se pronajímají za částky od 200 bahtů/den i nižší. Na silnicích se jezdí vlevo, předjíždí vpravo, platí přednost zleva. Musíte si tedy také zvyknout na auto s volantem vpravo a řazením vlevo. Ostatní základní předpisy se neliší od evropských. Bezpečnější je půjčit si auto v letovisku a navštěvovat okolní zajímavá místa. Ve velkých městech se v hustém provozu jezdí rychle a riskantně, časté jsou zácpy. RÉUNION A MAURICIUS Ostrovy Réunion a o něco menší Mauricius leží na jižní polokouli v Indickém oceánu, na jih od Seychelských ostrovů a na východ od Madagaskaru, z africké pevniny je k nim nejblíž území černého Mosambiku. Při cestě jak na Mauricius, tak na Réunion nám postačuje cestovní pas, který by měl však platit ještě nejméně šest měsíců od předpokládaného odjezdu ze země. Při pohledu na mapu se zdá, že se oba ostrovy, vzdálené od sebe necelých 200 km, podobají jako vejce vejci. Oba jsou vulkanického původu s bujnou tropickou vegetací, mají stejné klimatické podmínky. Od listopadu do dubna je nejteplejší období (přes den v průměru 31 st. Celsia, v noci 22), zatímco od května do října je poněkud chladněji (25/16 st.C). V lednu a únoru je nejvíc srážek, ale jen formou bouřek, občas přicházejí cyklony. V něčem se ale oba ostrovy liší. Hory Mauricia jsou mnohem nižší než na Réunionu (nejvyšší vrchol asi 825 m n. m.). Vnitrozemí utvářejí pralesy, potoky, říčky, stékající k moři četnými vodopády, blíž k pobřeží jsou třtinová pole, vesnice a městečka ve starém koloniálním stylu. Především ale turisty přitahují bílé písčité pláže s lagunami a korálovými ostrovy po obvodu. Červeně, zlatě, modře či žlutě zbarvené korály, mezi nimiž proplouvají ryby všech barev a velikostí, lákají ke šnorchlování a potápění. Na Mauriciu žije pestrá směsice obyvatel všech ras a náboženských vyznání, úřední řečí je angličtina. Převažují luxusní a stylové hotely. Ceny v průměrných hotelech se příliš neliší od Réunionu. Místní měnou je mauricijská rupie (1 rupie = 0,6 Kč). Autem po Mauriciu a Réunionu Kolem ostrova i jeho vnitrozemím vede mnoho kvalitních silnic a auto si lze pronajmout na každém kroku. Přesto, že je to na Mauriciu levnější, dávají řidiči často přednost Réunionu. Těžiště dovolených na Mauriciu je u pláží, roli hraje i to, že se zde jezdí vlevo. Největší rychlosti: 50/80/110. Ostrov Réunion je zámořským departementem Francie, úřední řečí je francouzština. Měnou je euro. Složení obyvatel je stejně pestré jako na Mauriciu - pochází jak z Evropy, tak také z Afriky, Indie a Číny. I na Réunionu najdete dost pláží a tyrkysově modrých lagun s palmami, jen korálových útesů je méně. Rájem potápěčů je několik kilometrů dlouhý a jeden kilometr široký korálový útes na západním pobřeží. Na západě jsou také nejdelší pláže (celkem 27 km). Některé cestovní kanceláře už nabízejí půjčení auta v ceně a tak, že vystřídáte několik míst a hotelů. Jezdí se vpravo, omezení rychlostí 50/80/110. Silnice a značení jsou velmi kvalitní. Síť mnoha půjčoven je po celém ostrově. Hotely na Réunionu jsou v průměru o něco levnější než na Mauriciu. Pokoj tam lze získat zhruba za 25 až 30 €/noc (včetně snídaně), v průměrném tříhvězdičkové hotelu bude stát nejméně 40 € (s polopenzí asi 60 €). Ubytování, stravování i pronájem auta jsou spíš levnější než v mateřské zemi či jinde v Evropě. Drahými dělá Réunion a Mauricius doprava. Ceny letenek na oba ostrovy (zpáteční) začínají na 22.000 Kč za osobu v ekonomické třídě, k tomu nutno přičíst letištní taxy. Létá se obvykle z Vídně nebo přes Paříž, z obou těchto měst trvá let 11-12 hodin. Výhodné je dojet do Vídně autem a použít parkovací dům na letišti (15 dnů parkování asi 80 €).

Reklama